
Jak nastavit UGC kampaň: kde najít tvůrce a jak videa vyhodnocovat
Najít tvůrce je snadné. Těžší je postavit kampaň, ze které se něco naučíte.
- Publikováno 6. 10. 2026
- 7 minutes
Shrnout pomocí AI:
Najít tvůrce je snadné. Těžší je postavit kampaň, ze které se něco naučíte.
Shrnout pomocí AI:
V předchozím článku „Co je UGC a creator content?“ jsme se věnovali tomu, čím se creator content liší od organického UGC a influencer marketingu a proč je potřeba nejdřív definovat roli kreativy a teprve potom formát. Tentokrát jdeme do praxe: kde hledat UGC tvůrce, jak dělat casting, jak se vyhnout okoukaným tvářím a jak celý proces nastavit v osmi krocích.
Jakmile víme, co chceme vytvořit, přichází produkční otázka: kdo to natočí a jak se k němu dostaneme? Univerzálně nejlepší cesta neexistuje. Rozhoduje požadovaný objem, rozpočet, specifičnost castingu, interní kapacita značky i to, jak důležitou roli hraje creator content v dlouhodobé kreativní strategii.
Při individuálním sourcingu hledá a oslovuje značka tvůrce sama. Výhodou je maximální kontrola nad výběrem a možnost postupně si budovat vlastní stabilní okruh lidí. Pro několik jednorázových výstupů to může být velmi efektivní cesta.
S větším objemem ale rychle přibývá práce, která za hotovým videem není vidět.
Nejde jen o samotné nalezení creatora. Je potřeba průběžně hledat nové tváře, procházet portfolia, oslovovat vhodné lidi, ověřovat jejich dostupnost a domlouvat cenu. Následuje řešení rozsahu použití a licencí, příprava briefu, předání produktu nebo zajištění služby, odpovědi na dotazy, kontrola scénářů nebo návrhů, připomínkování natočených výstupů, hlídání termínů a případných přetáček. Po dodání videa práce nekončí. Je potřeba řešit finální exporty a zdrojové materiály podle dohody, evidovat licence a dobu jejich platnosti, řešit fakturaci a ideálně také sledovat, kdo už pro značku co natočil, v jakém konceptu se video použilo a jak jeho kreativy dopadly.
U dvou tvůrců je to zvládnutelné. Při kontinuální produkci s větším množstvím lidí už jde prakticky o samostatnou produkční agendu.
Individuální sourcing proto dobře funguje pro značky, které potřebují menší objem produkce, mají na něj interní kapacitu nebo si chtějí postupně vybudovat vlastní stabilní síť creatorů.
Stačí jednoduchá tabulka: kdo pro vás co natočil, v jakém konceptu se video použilo, jakou má licenci a do kdy platí a jak kreativa dopadla. Ušetří vám práci při dalším castingu i při prodlužování licencí a časem se z ní stane vlastní creator databáze.
Facebookové skupiny a creator communities nabízejí velké množství dostupných tvůrců a dokážou velmi rychle naplnit jednodušší casting. Jejich výhodou je nízká vstupní bariéra. Značka zveřejní poptávku a během krátké doby může získat desítky reakcí. Současně ale přesouvají téměř celou práci s filtrováním na značku. Je potřeba projít reakce a portfolia, vyhodnotit skutečný fit s briefem a následně řídit stejnou administrativu jako u individuálního sourcingu.
Navíc se v těchto komunitách přirozeně opakují nejaktivnější tváře. Člověk, který reaguje na každou poptávku, bude logicky viditelnější než stejně schopný creator, který se aktivně nepropaguje. To ale samo o sobě neříká nic o tom, kdo bude lepší pro konkrétní značku.
UGC platformy a aplikace část procesu standardizují. Jejich výhodou je rychlost, škálovatelnost a předvídatelnější produkční workflow. Mají smysl zejména tam, kde značka potřebuje větší objem relativně standardizovaných výstupů. Limitem může být casting pouze z lidí dostupných na dané platformě, menší flexibilita při velmi specifickém zadání nebo menší prostor pro individuální práci s tvůrcem. Hodně ale záleží na konkrétní platformě a způsobu, jakým je její služba postavená.
Ani agenturní řešení nemá jen jednu podobu. Agentura může fungovat jako externí sourcing: podle briefu hledá vhodné tvůrce na trhu, oslovuje je, koordinuje produkci a řeší výstupy. Výhodou je šířka castingu a to, že značka nemusí řídit celý proces. Nevýhodou je, že u nových tvůrců se i agentura opírá především o portfolio, komunikaci a reference.
Druhou možností je vlastní nebo dlouhodobě řízená creator síť. V ní už agentura ví, jak jednotliví lidé fungují před kamerou, kdo zvládá přesný scénář, kdo potřebuje větší volnost, kdo umí komplikovanější témata nebo jaký typ výstupů už od nich v minulosti dostala. Hodnotou je v takovém případě nahromaděná zkušenost, ne pouze seznam kontaktů. Ani tady ale neplatí, že agentura je automaticky nejlepší volba. Pokud značka potřebuje rychle velký objem jednoduchých produktových videí, může být platforma efektivnější. Pokud má dva dlouhodobě fungující tvůrce a potřebuje od nich několik výstupů za rok, možná žádný další mezičlánek mezi sebou a creatory vůbec nepotřebuje.
Agenturní řešení se vyplatí spíš ve chvíli, kdy hlavní hodnota není jen v dodání souborů, ale v propojení kreativní strategie, castingu, produkce, paid distribuce a následného vyhodnocení.
Tvůrců je na trhu velké množství. Z pohledu značky to tak ale někdy nevypadá. Při hledání totiž opakovaně narazí na stejné lidi: jsou nejaktivnější ve skupinách, mají dobře postavený vlastní marketing, kvalitní portfolio, reagují rychle na poptávky a algoritmy je ukazují častěji. To všechno jsou důležité schopnosti. Nejsou ale totožné se schopností vytvořit nejlepší kreativu pro konkrétní značku.
Když všechny značky sáhnou po stejné skupině nejviditelnějších tvůrců, creator content postupně ztrácí jednu ze svých praktických výhod: rozmanitost lidí, prostředí a způsobů projevu.
Problém se navíc netýká jen otevřeného trhu. Stejná past může vzniknout i u značky, platformy nebo agentury, která má vlastní creator databázi či stabilní pool tvůrců. Databáze je výhodou ve chvíli, kdy umožňuje rychleji najít správného člověka. Neměla by ale vést k tomu, že do dalších kampaní automaticky obsazujeme stejné tváře jen proto, že je známe, máme na ně kontakt a víme, že spolehlivě dodají výstup.
Dobrý creator pool má možnosti castingu rozšiřovat, ne zužovat. Casting přitom není hledáním „nejlepšího UGC creatora“. Takový člověk univerzálně neexistuje. Jde o hledání správného člověka pro konkrétní značku, cílovou skupinu, komunikační úhel a typ kreativy. U služby pro cílovou skupinu 45+ může být skvělý dvacetiletý lifestyle creator jednoduše špatným castingem. Někdo s velmi energickým projevem se může skvěle hodit k FMCG produktu, ale působit nevěrohodně při vysvětlování finanční služby. Jiný tvůrce může být výborný ve vlastních improvizovaných videích, ale působit nepřirozeně ve chvíli, kdy musí dodržet přesnější scénář.
Zároveň casting nemusí znamenat, že značka nejdřív vymyslí hotový koncept a potom hledá člověka, který ho pouze odříká. Dobří tvůrci často sami nejlépe vědí, jaké situace, prostředí nebo způsob vyprávění dokážou využít. Značka nemusí vědět, že creator zrovna jede na chatu, rekonstruuje byt nebo má doma přesně ten problém, na kterém lze postavit scénář. Pokud creator zná cíl komunikace, produkt a mantinely značky, může právě on přijít s nápadem, který by od stolu nevznikl.
V castingu proto řešíme věk a fit s cílovou skupinou, způsob projevu, energii, důvěryhodnost v konkrétní kategorii, vizuální prostředí, schopnost pracovat podle scénáře i schopnost přinést vlastní nápad. Pokud máme předchozí zkušenost, zajímají nás také výsledky konkrétních kreativ a typy zadání, které tvůrce už zvládl.
A v neposlední řadě jeho míra okoukanosti. Creator může být schopný, spolehlivý a dělat kvalitní obsah – a přesto už nemusí být správnou volbou. Pokud ho cílová skupina během několika týdnů vidí doporučovat kosmetiku, rozvážkovou službu, matraci, bankovní produkt a doplněk stravy, postupně přestává působit jako člověk přirozeně spojený s konkrétní situací a začíná být rozpoznatelný především jako „člověk z reklam“.
Neznamená to, že zkušené nebo vytížené UGC tvůrce nemáme používat. Znamená to, že okoukanost je legitimní castingové kritérium stejně jako věk, projev nebo prostředí.
Zeptejte se ho, pro jaké značky a kategorie natáčel v posledních měsících a které z těchto videí ještě běží v reklamě. Projděte i jeho profil a portfolio. Pokud ho vaše cílová skupina vídá v reklamách na konkurenční nebo velmi podobné produkty, zvažte jiný casting nebo alespoň výrazně odlišný koncept.
Právě tady má hodnotu širší znalost creator trhu. Ne proto, abychom za každou cenu hledali neznámé tváře, ale abychom nemuseli vybírat jen z těch, kteří jsou zrovna nejlépe vidět nebo které už máme v databázi.
A ještě jeden častý omyl: velký following není u creator contentu určeného pro paid media automatická výhoda. Pokud video poběží z kanálů značky a distribuci nakupujeme v reklamním systému, nekupujeme primárně reach creatora. Kupujeme jeho schopnost vytvořit dobrou kreativu. Ve chvíli, kdy potřebujeme i jeho publikum a vztah, který k němu sledující mají, už se dostáváme blíž k influencer marketingu.
Stejně důležité je ale nepřeceňovat casting samotný. Ani velmi dobře vybraný creator nezachrání slabý insight, nevhodné téma nebo scénář, který mu nesedí. Výsledek vzniká kombinací člověka, tématu, komunikačního úhlu, hooku, scénáře, samotného zpracování a distribuce. Proto není příliš užitečné po kampani vytvořit žebříček „nejlepších creatorů“ a příště automaticky objednat všechna videa jen od prvních tří. Stejný člověk může natočit jednu z nejsilnějších kreativ kampaně a zároveň i výrazně slabší video.
Přesně to jsme viděli také při práci pro Kalkulátor.cz. Autorky dvou nejsilnějších kompletních konceptů dosáhly u svých nejlepších videí přibližně 50 % a 40 % dokoukanosti, jejich další výstupy ale patřily mezi slabší kreativy. Závěrem proto nebylo „našli jsme dvě vítězné creatorky“, ale zjištění, že výkon jedné kreativy nelze automaticky přenést na veškerou další tvorbu stejného člověka. Casting je důležitá proměnná, ale výsledek sám neurčuje.
Mezi dvěma zdánlivě podobnými zadáními je zásadní rozdíl.
„Objednáme pět UGC videí.“
Výstupem je pět kreativ. Některé dopadnou lépe, jiné hůř a za několik měsíců se může celá produkce opakovat od začátku.
„Budujeme systém creator contentu.“
Výstupem jsou kreativy a informace, které změní další produkci.
Strategický proces může vypadat takto:
role → hypotézy → casting → brief → produkce → varianty → paid distribuce → vyhodnocení → learning → další brief
Klíčová jsou především dvě místa, která se snadno přeskočí.
Prvním jsou hypotézy před produkcí. Než začneme natáčet, měli bychom vědět, co vlastně chceme zjistit. Myslíme si, že pro konkrétní publikum bude silnější osobní zkušenost než vysvětlení? Že větší bariérou je cena než složitost? Že video bude fungovat lépe, když začne konkrétní situací místo obecného tvrzení? Hypotéza nemusí být akademicky formulovaný experiment. Je ale rozdíl mezi produkcí deseti náhodně odlišných videí a produkcí deseti videí, u kterých víme, proč jsou jiná. Bez toho se reporting snadno změní v popis: „video A mělo 35 %, video B 24 %“. S hypotézou může vzniknout learning: „konkrétní situace v úvodu držela u této skupiny kreativ pozornost lépe než obecné otevření tématu“.
Druhým kritickým místem je learning jako povinný výstup kampaně. Reporting by neměl končit žebříčkem vítězů a poražených. Měl by skončit odpovědí na otázku: Co na základě těchto výsledků uděláme příště jinak? V kampani pro Kalkulátor.cz bylo právě tohle jedním z hlavních principů: první vlna neměla pouze najít nejlepší video. Měla dát dost informací na to, aby další brief nezačínal znovu od nuly.
Pomůže jednoduchá šablona: „Myslíme si, že [změna v kreativě] u [cílové skupiny] zlepší [metriku], protože [důvod].“ Pokud hypotézu nedokážete takto formulovat, nebudete z výsledků umět vyvodit ani learning pro další brief.
Pokud u vás creator content zatím vzniká spíš nahodile, doporučujeme postupovat v tomto pořadí:
Definujte roli. Jednou větou pojmenujte, co má creator content v marketingu udělat. Vysvětlit produkt? Snížit konkrétní bariéru? Dodat social proof? Přivést člověka k nákupu?
Určete způsob vyhodnocení ještě před scénářem. Metrika má odpovídat roli kreativy a způsobu distribuce, ne tomu, co se zrovna nejsnáze vytáhne z reklamního systému.
Sepište hypotézy. Co si myslíte, že bude fungovat a proč? Čerpejte nejen z kreativního brainstormingu, ale také z komentářů, zákaznické podpory, recenzí, vyhledávacích dotazů nebo obchodního týmu.
Spojte produkční a mediální plán. Nejdřív si ujasněte, kolik variant jste schopni smysluplně distribuovat a vyhodnotit. Až potom určujte, kolik jich vyrobíte.
Castujte podle značky, cílové skupiny, komunikačního úhlu a typu kreativy. Nevybírejte člověka jen podle estetického portfolia nebo proto, že je právě po ruce. Zároveň nechte prostor samotnému creatorovi: může znát situaci, prostředí nebo způsob zpracování, který by při plánování od stolu nevznikl.
Zvolte produkční strukturu podle otázky. Chcete hledat nový kreativní směr? Potřebujete rozdílné koncepty. Chcete optimalizovat funkční základ? Často bude efektivnější testovat konkrétní části, například hook.
Vyhodnocujte kreativu v kontextu. Jedna souhrnná metrika málokdy řekne všechno. Sledujte také distribuci a to, ve které části video získává nebo ztrácí diváka.
Přepište learning do dalšího briefu. Výstupem kampaně nemá být pouze report. Má jím být konkrétní změna v další produkci.
Právě poslední krok rozhoduje, jestli značka pouze opakovaně nakupuje creator content, nebo kolem něj skutečně buduje kreativní systém.
Creator content výrazně snížil bariéru pro produkci reklamní kreativy. K vytvoření nového assetu nemusíme pokaždé sestavovat velký štáb a plánovat několikadenní produkci. Jeden vhodně vybraný člověk může s telefonem vytvořit materiál, který lze poměrně rychle nasadit do reklamy.
Jednodušší produkce ale neznamená jednodušší strategii. Pořád potřebujeme odpovědět na stejné otázky jako u jakékoli jiné reklamy: koho oslovujeme, co mu chceme říct, jakou bariéru řešíme, proč by nám měl věřit, kdo je tím správným člověkem, který sdělení předá, jak poznáme, že kreativa splnila svou roli, a co uděláme na základě výsledků dál.
Rozdíl mezi jednorázovým „objednáme pět UGC videí“ a dlouhodobě funkčním creator contentem proto neleží primárně v počtu videí, creatorů ani ve velikosti produkčního budgetu.
Leží v návaznosti.
Role → hypotéza → casting → produkce → distribuce → vyhodnocení → learning → další brief.
Pokud na sebe jednotlivé vlny navazují, značka se postupně dozvídá, které komunikační úhly stojí za další rozpracování, jaké typy lidí fungují pro konkrétní sdělení, kde stačí změnit hook a kde je potřeba nový koncept. A právě tehdy UGC přestává být položkou „potřebujeme nějaká videa na social“ a stává se součástí kreativní strategie.
Pokud creator content už produkujete, ale každá další várka začíná znovu od nuly, nebo ho teprve chcete nastavit systematicky, rádi s vámi projdeme jeho roli, casting, produkční model i způsob testování. A pokud je pro váš případ vhodnější platforma nebo vlastní síť tvůrců než agenturní řešení, je fér dojít i k tomuhle závěru. Nejdřív ale nebudeme řešit, kolik UGC videí potřebujete. Začneme tím, co mají ve vašem marketingu udělat.