Ve světě copywriterů střídá krása nádheru. Ptáčkové zpívají dokonaleji než Christina Aguilera, kytičky vůní předčí parfém od Diora a občas za vámi dokonce přijde duhový jednorožec a nechá se pohladit. Každý den se cítíte doslova nabiti nápady, psaní vám jde samo a klienti září nadšením nad vaší genialitou. Nebo ne?
Povolání copywritera je považováno za dream job. Ze začínajících psavců tryská zapálení pro psaní čehokoliv i ušima a celí šťastní, že se dostali ke svému vysněnému povolání, píší a smolí texty dnem i nocí. A horlivě kývají na další a další úkoly. Někteří z nadšení, jiní proto, aby měli na chleba, protože jim vzhledem k cenám na Webtrhu nezbývá než sázet normostrany jako Baťa cvičky. A aniž by si to uvědomili, frčí si to tři sta z místa ve vší parádě přímo k pekelné bráně:
To si takhle zvesela hopsáte po chodníčku mezi zlatavými obilnými lány, je krásný den, na obloze ani mráček, ptáčci zpívají, sluníčko hicuje, máky mezi obilím se optimisticky červenají, a protože vám myšlenky poletují jako skřivánci a nedáváte pozor na cestu, ani si nevšimnete, že se stmívá a octli jste se mezi stromy, až najednou zjistíte, že jste se, ani nevíte jak, octli v pořádně strašidelném lese. Všude šero, stíny, mohutné větve nad hlavou vám nedají zahlédnout oblohu a vy nevíte, jak ven, a tak bloudíte a je vám v tom ponurém prostředí hůř a hůř a trefit chodníček ven na sluníčko se vám nedaří. A tak si zoufáte, nevíte kudy kam a nebaví vás to a přáli byste si být někde úplně jinde.
Mezi samým psaním, stíhám deadlinů a usilovným lovením nápadů si pro vás totiž zničehonic přišlo vyhoření. Jak je to možné? Vždyť jste přece celou dobu jenom dělali to, co vás bavilo?! A co teď jako s tím?
Zdroj: http://www.powercontent.com.au
Přiznat si, že nejste superman, bolí. Obzvlášť když se vám vyhoření přihodí po období, ve kterém jste po pracovní stránce zářili. Ale mám pro vás dvě zprávy – ta dobrá je, že vyhoření není znamení vaší neschopnosti, to se jen organismus zoufale brání zabránit kolapsu z vyčerpání, a ta špatná je, že tohle násilím nepřemůžete. Naopak – přemáháním celou situaci jenom zhoršíte.
Budete si muset dát oraz a přehodnotit systém práce. Jinak taky můžete skončit na ARU nebo v blázinci. Záleží, jestli máte odolnější mysl, nebo tělo.
Jak poznáte, že je vyhoření za rohem?
Vyhoření nechodí po horách, ale po lidech. A kupodivu vás nepřepadne ze zálohy. Naopak – ohlašuje se dopředu. Jen si jej lidé, kterým vášeň pro práci nasadila klapky na oči, nevšímají. Ale že se k vám mílovými kroky blíží, poznáte podle různých ukazatelů:
- Pod povoláním copywritera jste si představovali něco úplně jiného a teď jste z náplně práce nešťastní.
- Na hrb si nakládáte čím dál víc úkolů aka „Jasně, udělám to. To víš, že tobě taky pomůžu. Urgentně? Tak jo, pošli zadání…“.
- Píšete do úmoru tuny stejných textů (produktové texty, meta popisky…), až vám z toho regulérně hrabe.
- Neděláte nic jiného, než že jen pracujete a honíte deadliny. Kdyby vám někdo proplatil přesčasy, nemuseli byste na klávesnici pár let hrábnout. Rodina a kamarádi už ani neví, jak vypadáte, a z partnera se stal spolubydlící, se kterým se akorát míjíte v koupelně.
- „Ne“ je pro vás sprosté slovo, které ze zásady nevypouštíte z pusy. Ani po 22. hodině.
- Organizaci práce máte na párku, a tak si běžných osm pracovních hodin běžně rozcouráváte přes celý den až do noci.
- S time managementem jste ostatně na štíru taky.
Zdroj: quickmeme.com
- Protože je výsledkem vaší práce virtuální text, nesete si s sebou pocit, že vlastně nevytváříte žádné hodnoty.
- Píšete, píšete, píšete a furt jenom píšete… a už toho máte plné zuby a z dream jobu se stal nightmare job, do kterého se vám absolutně nechce a jediné dny, na které se těšíte, jsou ty víkendové.
- Frustruje vás, že píšete hromadu textů, ale nedostáváte žádný feedback. Proto jste z psaní otrávenější a otrávenější a ve své práci nevidíte smysl.
- Mysleli jste si totiž, že vaše texty změní svět. A on je, prevít, pořád stejný.
- Klienta se vám nedaří přesvědčit, absolvujete dlouhoměsíční schvalovací procesy, klient nenasazuje texty na web, nebo vám do nich zasahuje tak, že se na to ani nedá dívat (natož to tak číst).
- Naoko bezdůvodně vás pobolívá často hlava, tuhnou vám trapézy, ozývá se žaludek, cuká vám koutek oka, máte křeče v rukou, srdce vám buší o závod… a vůbec pociťujete lehké fyzické obtíže, kterým nevěnujete příliš pozornosti.
- Nejste schopni se zhluboka nadechnout a připadáte si, že vám na prsou sedí slon, nebo dva… nebo celá rezervace Okavango.
- Jste neustále unavení, víčka si podepíráte sirkami a usínáte i za chůze. Místo krve už vám vám oběhovým systémem proudí kofein.
- Reagujete podrážděně už i na přání dobrého dne. Nedejbože se vás někdo zeptat, jak se máte, a ať si vás nepřeje ten, kdo po vás bude něco chtít.
- Začínáte si osvojovat únikové vzorce chování. Z pátečního vylévání mozku z hlavy litry koktejlů a panáků se stane nezbytný rituál. Nebo pleníte své bankovní konto shopaholismem.
- V noci zíráte do stropu a v hlavě vám šlapou myšlenky na práci jako křečci v kolečku.
Zdroj: pinterest.com/pin/50243352065277142/
- Potřebujete skleničku vína/rumu/whisky/whatever k tomu, abyste se uvolnili a líp se vám spalo.
- Přibíráte na váze, protože se stravujete jen ve fastfoodech, nebo naopak vypadáte jako vězeň z Dachau, protože vám žaludeční neuróza brání pozřít víc než kafe.
- Kdesi uvnitř sebe pociťujete totální paniku z hromady práce a zodpovědnosti, která na vás padá, nevíte kudy z toho ven a chce se vám brečet.
- Pomalu, ale jistě získáváte pocit, že neumíte psát, že vám to nejde a že vaše texty za nic nestojí.
- Slovo work-life balance znáte jenom jako slovníkové heslo, které jste si googlili kvůli poslednímu článku o zdravém životním stylu.
Jestli zavčasu nezavětříte průšvih a nevzpamatuje se, můžete dopadnout tak, že se jednoho, celkem normálního dne vzbudíte a zjistíte, že už prostě nemůžete dál. Mozek totiž bohužel není sval, aby vám dal bolestí vědět, že už toho má po krk, nebo kost, aby si přivodil únavovou zlomeninu a odpočinul si, proto byste si příznaků jeho vyčerpání měli všímat dřív, než nastane.
Jak se vyhoření postavit a zvítězit?
Abyste nevyhořeli, musíte svůj mozek nechat pravidelně odpočívat a jednou za čas mu dopřát regeneraci od základů. Je skvělé, pokud vás práce baví, ale měli byste myslet na to, aby vás bavila ještě dlouho. Co tedy dělat, abyste se nestali adepty na workoholika roku?
Na denní bázi:
- Dodržujte alespoň plus mínus pracovní dobu. Pracovat 24/7 dlouhodobě nezvládne nikdo.
- Hýbejte se. Nemusíte běhat rovnou maratony, stačí se projít (pozn. venku, ne po obchodním centru).
- Odpojte se od médií. Vypněte si upozornění na počítači i v mobilu. Omezíte tak i prokrastinaci.
- Pracujte míň. Pokud můžete, delegujte úkoly. Věřte nebo ne, opravdu nemusíte udělat všechno sami.
- Nezapomínejte dostatečně spát, obzvlášť tehdy, patříte-li k sovám. Někdo potřebuje osm hodin spánku, někdo šest, ale určitě nikomu dlouhodobě nestačí spát dvě hodiny denně.
- Jestli jste už ve fázi, kdy nemůžete ze stresu spát, kupte si kozlíkové kapky nebo extrakt z rozchodnice růžové. Vyzkoušeno na sobě i dalších pokusných králících.
- Uvařte si životabudič. Jestliže se vaše pracovní workflow fláká, zkuste ho nakopnout kafem nebo zeleným či černým čajem. A už jste slyšeli o cascaře? Tu taky doporučuji.
- Ukliďte si své pracovní místo a oblepte si ho motivačními citáty nebo afirmacemi a klidně i fotkami svých vzorů. Bude se vám hodit cokoliv, co vás bude motivovat k práci.
- Plánujte si pracovní činnosti během dne s dostatečnou rezervou. Nikdy si den neplánujte na 100 % a nechte si zálohu pro nečekané úkoly.
- Na time management využijte aplikace, které už ho umí. K soustředění na práci vám pomůže prográmek Forest: Stady focused, be present, nebo technika Pomodoro.
- Neodbývejte životosprávu. Pokud do sebe hodíte ráno RedBull, na oběd si dáte kus pizzy, ke svačině další RedBull a pro večeři si zaběhnete do Mekáče, kde má tělo asi tak brát živiny na to, aby dobře fungovalo?
- Během pracovní doby se projděte (a ne, zajít si na cigáro se do toho nepočítá;), ať si trochu vyčistíte hlavu od zírání do obrazovky.
- Pokud nemůžete s úkolem pohnout, zacvičte si, dejte si sprchu, přečtěte si kousek „offline“ knihy nebo si něco uvařte. Prostě udělejte něco, se vymyká vaší běžné rutině a restartuje mozek. Do těchto činnosti se ovšem nepočítá sledování seriálů a filmů!
- Stanovte si své denní cíle. Co chcete mít na konci dne hotovo, abyste měli dobrý pocit z odvedené práce?
- Slibte si odměnu za každý dokončený úkol. A odškrtávejte si je.
- Najděte si hudbu, při které vám to bude odsýpat od ruky. Někdy si k práci pustím Prodigy, jindy mi do uší skřehotá Zaz nebo duní Bachovy varhany.
- Zapalte si aromalampu se svým oblíbeným éterickým olejem. Ruku do ohně dám za citrónovou trávu, naopak pomeranč se mi moc neosvědčil.
- Střídejte různé typy textu, témata nebo i různé činnosti. Pokud o nečem píšete postopadesáté, zkuste najít způsob, jak téma podat jinak. A zkusili jste si už třeba osnovu načrtnout obyčejnou tužkou? Nebo si k tématu navrhnout mindmapu pomocí barevných propisek?
- Vyčistit hlavu vám pomůže i meditace. Pokud nevíte, jak na to, vyzkoušejte appku HeadSpace, nebo si zkuste zajít na řízenou meditaci do centra Buddhismu Diamantové cesty. I na YouTube najdete spousty jógínů, kteří vás meditací provedou.
- Existují i nahrávky tzv. binaurálních rytmů, které by měly naladit mozek na určitou frekvenci a pomoci vám překonat například tvůrčí blokádu. Za vyzkoušení to určitě stojí, ale pozorně si vybírejte vydavatelství, od kterého si nahrávku poslechnete, abyste měli aspoň naději na požadovaný výsledek.
Na dlouhodobé bázi:
- Dejte si práci se zjišťováním, kde pracujete nejlépe a nejefektivněji. Je to doma, v kanceláři nebo v kavárně? A u stolu nebo na sedačce?
- Najděte si činnost, při které svou práci dokonale vytěsníte z hlavy. Háčkování, běhání přespolních závodů, vzpěračství, lezení po skalách, nebo hraní divadla. Cokoliv, co vás bude bavit, a u čeho nebudete myslet na práci.
- Pokud máte pocit, že je vaše práce zbytečná, protože za sebou nevidíte výsledky, najděte si způsob, jak dokázat, že je užitečná (pro copywritery: Nahlédněte do Google Analytics, nechte na texty nasadit trackovací kód, ať vidíte, jak je lidi čtou.). Vydupejte si feedback.
- Jeďte na víkend pryč. Vyšlápněte si do hor, odjeďte do cizího města. A alespoň jednou za rok si naordinujte 14denní dovolenou, během které nebudete pracovně dostupní.
- Choďte na oborové konference, networkingové akce, semináře a školení. Vypadnete z denního stereotypu, poslechnete si, jak o copywritingu přemýšlí ostatní a vstříknete si do žil inspiraci a chuť do práce.
- Kdysi bych řekla, že je to nesmysl, ale doopravdy – čtěte motivační knížky. Třeba kniha Kraď jako umělec je pro obnovení motivace skvělá.
- Mějte alespoň jeden projekt, který děláte pro zábavu a ne pro peníze. Ať už to bude psaní vlastního blogu nebo doučování dětí.
- Leze-li vám komerční prostředí a materiální svět na nervy, staňte se dobrovolníkem v neziskovce.
Syndrom vyhoření je často spojován s profesemi, kde spolu lidé úzce spolupracují. Ohroženy jím jsou ale i online marketingové profese, protože právě pro ty je typické na jedné straně obrovské počáteční zapálení do práce na úkor volného času, tlak na výkon a termíny, nekonečné možnosti dalšího směřování kariéry, nutnost se neustále vzdělávat a být uprostřed dění, ale na druhou stranu také pocit, že jste za celý den nic skutečného nevyrobili a s vypnutím počítače vaše celodenní námaha prostě zmizí. A když se kombinace těchto faktorů potká s pasujícími osobnostními předpoklady, dokáže vyhoření spálit i nejnadějnější marketingový talent. Proto by si měl každý markeťák vypěstovat vlastní majáček, který mu zavčasu signalizuje, že přepálil tempo a měl by zvolnit.