eVisions.cz

Tipy na zlepšení marketingových aktivit fotbalové Slavie

Cílem tohoto článku není detailní analýza všech marketingových kanálů do šroubku, jako spíše poukázání na absenci komplexní marketingové strategie a přidání několika osobních tipů. Doufám, že budou alespoň trochu podnětné. Co konkrétně by mohli sešívaní dělat lépe?

Bližší košile než kabát

Každý obchodník by měl být silný zejména v regionu, ve kterém uskutečňuje svůj předmět podnikání. Je to zcela zřejmé a přirozené. Platí to v obchodu a mělo by to platit i ve sportu. Tak jako každý Brňák od narození fandí Zbrojovce a Kometě, neměl by žádný Vršovičák přemýšlet o jiných variantách než o Slávii či Bohemce. Oba kluby ale musí tomu „štěstíčku“ jít trochu naproti.

Už přes rok žiji na rozhraní Vršovic a Vinohrad a za tu dobu jsem nezaznamenal jedinou aktivitu, která by mi připomínala přítomnost červenobílých v této oblasti. Natož aby se mě někdo snažil přesvědčit, že neexistuje lepší sobotní program než návštěva stadionu. Žádné letáky ve schránce, žádné hostesky na tramvajových zastávkách, žádné sportovní akce typu „Střel gól a vyhraj vstupenku“, žádné promoakce v hospodách, podtácky, žádné grafity na chátrajících zdech, žádní maskoti převádějící děti přes přechody, žádné zacílené kampaně v onlinu podle geo a zájmů (Facebook, PPC…), téměř nulová propagace blížících se zápasů. A naprosto nulový apel na vršovickou příslušnost („My Vršovičáci proti všem ostatním“).

Nečekám, že bude Praha v dohledné době fanouškovsky rozdělená např. jako Londýn. Fotbal není ve zdejších luzích celospolečenským fenoménem, ovšem o to měkčí půdu pro zasazení svých marketingových aktivit činovníci Slávie má.

 

Show must go on

Co si budeme povídat. Velké týmy nejsou postaveny ani tak na vlastním sportovním výkonu, jako spíše na celém tom cirkusu okolo. Zápas trvá nějakých ubohých 90 minut. Výjimečně i o fous déle. Pozornost a zájem fanoušků je ale potřeba udržovat celý týden do dalšího výkopu. Televizní studia sáhodlouhé rozbory, komentáře, glosy, příběhy, novinky ze zákulisí, z tréninků apod. udělají velkou podívanou i ze zcela nudných zápasů. Slavia ze sebe musí udělat luxusní značku sama. Nikdo to za ní neudělá. Není potřeba zakládat vlastí televizní kanál nebo noviny. Stačí se jen zamyslet, KDO je její cílové skupina(y), KDE se pohybuje(í) a JAK na ní(ě) působit.

Bez historie nejsme nic

Slávia je nejstarší fotbalový klub v ČR, historicky je i jedním z nejúspěšnějších. Nikde to ale není vidět. Odkaz na tradici a úspěchy jsou faktory, které podněcují klubovou hrdost a pomáhá vytvořit pocit historické nadřazenosti nad protivníkem. V dobách, kdy se výsledkově tolik nedaří, zpravidla bývá dobrým tmelem mezi týmem, fanoušky a vedením.

Klub jako je Slavia nutně musí mít reprezentativní, pompézní až gigantickou síň slávy. Minimálně přímo na stadiónu, ideálně pak i v centru města. Jednoduchý přístup, minimální vstupné a organizované zájezdy ze základních škol pomůže vybrousit diamant značky Slávie velmi rychle.

Chybí jasné motto

Lidé kolem reprezentace relativně nedávno pochopili to, co ve Spartě vědí už dávno. Jednoduché, výstižné motto vytváří pocit sounáležitosti víc než cokoliv jiného. „Jeden za všechny, všichni za jednoho“ je skoro tak dobré jako „Železná Sparta“ nebo „Sparťanská krev“.

Naproti tomu je slávistická „Červenobílá síla“ plytká a nicneříkající. Nevypovídá nic o tom, jaká Slávie je nebo chce být. Pro mě osobně je těžké se s tímto mottem ztotožnit.

 

Vzory táhnou

Fotbal je sice kolektivní sport, ale popularita týmů je z velké části postavena na výjimečných jedincích. Vzorech. Je zřejmé, že se repliky dresů základní jedenáctky sešívaných nebudou prodávat po milionech kusů jako v Barceloně, ze strany Slavie ale nevidím žádnou snahu prodávat ani tisíce exemplářů. Nevytváří ani nepodporuje vytváření kultu celebrit u svých hráčů. Nenutí hráče komunikovat a zvyšovat jejich popularitu přes nová média (viz následující odstavce). Natož aby je to učila. Např. Milan Škoda – 2. nejlepší střelec české ligy 2014/2015 nemá Twitter účet a na Instagramu je jeho účet uzamčený. Logickým vyústěním pak je, že profilová stránka tohoto hráče na klubovém webu odkazy na zmíněné účty neobsahuje. A to je jen špička ledovce.

Kdo není sociál, je asociál

Ještě cca před rokem se zdálo, že v Edenu chybí jakákoliv strategie komunikace přes sociální sítě a nová média obecně. V poslední době se ale blýská na lepší časy. Ve srovnání se zbytkem ligy to sice není žádný očividný průšvih, na druhé straně vítězství na tomto poli nad Slováckem či Příbramí není vypovídající známkou kvality. Velké kluby ze srovnatelně velkých zemí regionu (Rapid Vídeň, FC Salzburg, Ferencvárosci Budapešť) jsou na tom o poznání lépe.

Pár základních postřehů k aktivitám Slávistů na nejdůležitějších sociálních sítích:

Exkluzivní značka

Jako červená nit se celým tímto článkem nese jedna hlavní myšlenka – slávističtí se zkrátka nesnaží vytvořit ze svého klubu exkluzivní značku. Alespoň doteď tomu tak bylo. Ano, není to jednoduché. Chce to čas. Chce to jasnou strategii a bolí to. Ale jde to a musí se chtít. V téhle republice je spousta borců, kteří se brandingem živí. Popovídejte si s nimi.

Psychologie fronty

Fotbal bez diváků nikoho nebaví. To je jasné. Stejně tak jasné je i to, že prázdné stadiony nejsou sexy prostředím pro trávení víkendového odpoledne. Obdobně jako se obloukem vyhnete restauraci bez hostů, rozmyslíte si i návštěvu arény, ve které budete sami. Pokud ale v televizi nebo jinde uvidíte, že na ligu chodí 15 000 lidí, začne vás to zajímat. Začne vás to lákat. Když tam chodí tolik lidí, tak to musí být přeci super, ne? Takhle lidské myšlení funguje. Takhle jednoduché to je. Postavte před obchod pár lidí do fronty, ostatní se začnou přidávat.

Milé vedení klubu, postavte tu frontu. Přiveďte na stadion dostatečný počet těchto „figurantů“. V dlouhodobém horizontu se to určitě vyplatí. Způsobů je celá řada, proto jen pár těch nejefektivnějších (hodnoceno subjektivně):

A je toho pochopitelně ještě mnohem a mnohem více. To ale můžeme společně probrat po zápase u piva v hospodě. Protože tam odjakživa diskuze na toto téma patří. Fotbalu zdar!